Znak Ruské osvobozenecké armády

Většina z vás si pravděpodobně vzpomene na kauzu okolo sochy sovětského maršála Koněva. Dlouhodobě se jednalo o odstranění sochy a situace skončila nepřátelstvím mezi proruskou stranou, poukazující na maršálovy zásluhy na osvobození Prahy roku 1945, a protisovětskou stranou, která připomíná jeho podíl na brutálním potlačení maďarského povstání (1956) a údajnou spoluzodpovědnost za invazi vojsk varšavské smlouvy 20. srpna 1968. A tak začala „válka“ mezi městskou částí Praha 6 a Ruskou federací.

Nedávno propukly podobné spory s další městskou částí Prahy. Starosta městské části Řeporyje Pavel Novotný (ODS) se rozhodl, že by bylo vhodné postavit pomník na připomenutí pomoci Ruské osvobozenecké armády, lépe známé jako „Vlasovci“, při pražském povstání. Kdo to vlasovci byli a co udělali?

Generál Andrej Vlasov

Příběh Vlasovců začíná 12. července 1942 v jedné malé vesnici v severním Rusku, když jeden ruský farmář oznámil německé okupační správě, že našel partyzána. Když na zajatce namířili samopaly, řekl: „Nestřílet, jsem generál Vlasov.“ Skutečně to nebyl partyzán, ale generálporučík Andrej Vlasov, který se ukrýval na Němci okupovaném území poté, co byla jeho armáda obklíčena a zničena. Už předtím Josif Stalin prohlásil, že všichni ruští zajatí důstojníci si zaslouží pouze trest smrti. To dostalo Vlasova do velice složité situace. Pokud by zvítězili Sověti, Vlasov by byl popraven nebo by musel jít do exilu. Pokud by zvítězili Němci, tak by zabrali území až po pohoří Ural, vyvraždili obyvatelstvo a Rusko by přestalo existovat, což by opět pro Vlasova znamenalo exil nebo smrt. Vlasova napadla třetí varianta. Ta zahrnovala vytvoření armády, která by bojovala proti Sovětským komunistům na straně Německa. Jakmile by byl Stalin poražen, Vlasov by vyjednal mír s Německem a tak by vzniklo nové, svobodné Rusko.

Vlasov měl štěstí, nebyl zabit, ale poslán do zajateckého tábora. Celý rok 1943, během něhož byl z tábora propuštěn, se Vlasov snažil získat podporu u německých představitelů, jako Hitler nebo Himmler, k vybudování Ruské osvobozenecké armády. Ta vznikla v 2. polovině roku 1944, když byl Vlasov jmenován generálplukovníkem a vyzván k vytvoření dvou divizí. První z nich se začala formovat v listopadu pod vedením plukovníka Sergeje Buňačenka (později se stal generálmajorem). Od konce roku 1944 také byly vytvořeny letecké síly v Německém Brodu (dnes Havlíčkův Brod). V lednu roku 1945 vznikla i druhá divize.

Andrej Vlasov a Heinrich Himmler

V dubnu 1945 si generálmajor Buňačenko uvědomil, že Německo již nemá šanci zvítězit a tak přestal poslouchat rozkazy. Nejprve se Buňačenko odmítnul přesunout na frontu, když prohlásil, že přijímá rozkazy pouze od Vlasova. Ten německé rozkazy potvrdil a tak se Buňačenko rozhodl nejet vlakem, ale pochodovat, což jeho armádu zpozdilo. Na konci dubna Vlasovci vyjednávali s Českou národní radou o podpoření chystaného Pražského povstání. 6. května Vlasovci obsadili důležitá místa v Praze a začali bojovat proti Němcům. V tuto dobu ještě nebylo jasné, jestli Američané pod vedení generála Pattona Prahu obsadí. 7. května již bylo jasné, že Prahu obsadí Rusové a Česká národní rada odmítla další pomoc Vlasovců. 8. května ráno začali Vlasovci odcházet k americkým liniím.

Skupiny Vlasovců, které zůstaly v Praze, byly okamžitě postříleny. Většina z těch, kterým se podařilo dostat do Americké okupační zóny, byla vydána Sovětům. Mnoho z nich Sověti popravili okamžitě v Československu, často i zraněné v nemocnicích. Další byli popraveni v SSSR a někteří posláni do gulagů. Generál Vlasov byl vydán 12. května 1945 a 2. srpna 1946 byl popraven oběšením.