Oscar Martínez v roli Daniela Mantovaniho, Author: Carlos Mei, CC BY-SA 2.0

Právě na tuto otázku hledá odpověď režisérská dvojice Gastón Duprat a Mariano Cohn. Jejich film, Vážený občan z roku 2016 je zasazen do prostředí ponurého argentinského městečka Salas. To je rodištěm hlavní postavy, úspěšného spisovatele, držitele Nobelovy ceny, Daniela Mantovaiho, který se po 40 letech na základě pozvání starosty rozhodne uskutečnit tak dlouho odkládaný návrat plný očekávání.

Po komplikovaném příjezdu je mu udělen titul Váženého občana města Salas, jenž v něm vyvolá větší citové hnutí než sama Nobelova cena. První pocity štěstí a radosti z návratu ovšem časem vystřídá neblahé tušení a nejistota, která se ještě prohloubí po shledání se s dávnou láskou, jež si nakonec vzala jeho přítele Antonia. 

Další dějový zvrat nastane, když se Daniel, jmenován porotcem umělecké soutěže, neshodne s názorem zdejšího umělce a jeho obraz zamítne. Toto vyvolá značnou vlnu nelibosti a antipatie vůči našemu spisovateli se jen stupňují. Pohoršený umělec vyburcuje v městečku vlnu odporu proti spisovateli také přesvědčením, že se Daniel ve svých knihách Salasu vysmívá. A to si hrdí občané nenechají jen tak líbit. Z neškodné návštěvy domova se stane boj o holý život a Danielovo tušení se naplní.

Někomu se film může zdát nudný, ale sama jsem přesvědčena, že byl velmi zajímavý. Zaujal mě nejen samotný děj filmu, ale také celkové zpracování a nálada snímku, kterou pomáhají dokreslit jak na první pohled laické záběry kamery, tak osvětlení. Pozoruhodný je také kontrast mezi hlavní postavou a obyvateli Salasu. Pohled na věc a myšlení Daniela Mantoni upoutalo můj zájem nejvíce.