Pozn.: redakce Glossaria uveřejňuje slohovou práci Richarda Smrže, která je inspirována známou ilustrací Josefa Lady. Vydejme se proto společně do zimní krajiny, ze které přímo dýchá atmosféra adventu.

Obrázek známého českého malíře Josefa Lady s názvem Tichá noc mě provází  už od dětství. Poklidná atmosféra české krajiny mě vždy znovu a znovu osloví.

Z obrázku na nás dýchne zima a mráz. Sněhové vločky se lehounce snáší z potemnělé oblohy k zemi a ponocný troubením na roh ukládá vesničku ke spánku. Je to starší pán v teplém hnědém kabátě, s beranicí na hlavě, opírající se o hůlku. Vedle něj poslušně sedí jeho věrný černý pes. Okna zasněžených chaloupek září do půlnoční bílé tmy jako hvězdy na obloze. Oba přicházejí sněhem zavátou cestou směrem k zelenému domku po jejich pravici s doškovou střechou celou zahalenou do bílého závoje, stejně jako i ostatní stavení ve vesničce. Po jejich levé ruce stojí dřevěná roubenka z dubového dřeva a krytá taktéž doškovou střechou. Za ní na návsi se rozkládá rybníček pokrytý silnou vrstvou ledu a na jeho břehu stojí vysoký topol, který již dávno ztratil svou krásnou korunu z listí. Na druhé straně rybníku se rozkládá rozlehlý, nejspíš panský statek oděný do šedožluté omítky. Přímo za statkem se rozpíná strmá stráň s hustě vysázenými stromy, momentálně však zbavenými všeho listí a tím i krásy. Na samém vrcholu kopce shlíží na zbytek vesnice mohutný zděný dům natřený na světle růžovo a obehnaný plotem. A na to všechno smutně kouká malý sněhulák, stojící na téže třpytící se bíle cestě, třímající v ruce hůlku. Jeho oči, nos i knoflíky jsou z černých uhlíků, v puse má fajfku a na hlavě starý červený hrnec.

Tato kresba je tak jednoduchá a přitom ve své obyčejnosti a hluboké lidskosti tak krásná. Působí na mě uklidňujícím dojmem, který je v dnešní uspěchané době velmi vzácný. Na chvíli se zastavíme, ustrneme a vnímáme obraz krajiny 19.století, kterou již dnes budeme marně hledat.