Foto: idnes.cz

V prvním článku s tímto názvem jsme zhodnotili návštěvu čínského prezidenta, jenž zavítal do České republiky za účelem „zlepšení“ obchodních vztahů obou zemí. O pár měsíců později tady máme jednoho z jeho největších „rivalů“ – Jeho Svatost Dalajlámu.

Duchovní hlava Tibeťanů a neoficiálně i politický vůdce okupované země zavítal do Prahy ku příležitosti festivalu demokracie Forum 2000.  Dalajláma byl přivítán chlebem se solí. Při této příležitosti dal také najevo svou vtipnou a pohotovou povahu, když prohlásil, že chleba je tvrdý, ale sní ho, protože chce ukázat, že má dobré zuby. K vidění byla také skupinka lidí, kteří tibetskými vlajkami nejen vítali Jeho Svatost, ale také protestovali proti invazivní politice Číny. Dalajláma se poté sešel s ministrem kultury Danielem Hermanem (KDU-ČSL), do jehož resortní gesce spadají i církve a náboženské společnosti. A právě tady začalo přituhovat. Proti tomuto, na první pohled samozřejmého, kroku se totiž rázně ohradil prezident Miloš Zeman, premiér Bohuslav Sobotka, předseda Senátu Milan Štěch a předseda Sněmovny Jan Hamáček, kteří svým prohlášením ujišťovali čínské spojence, že postoje a kroky ministra kultury se v žádném případě neztotožňují s oficiálními postoji České republiky. Zlatou korunu tomuto prohlášení pak dal mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček, který prostřednictvím sociální sítě Twitter napsal, že „ministr kultury D. Herman a spol. dali přednost mediální slávě před zájmy České republiky a jejích občanů.“

Tato vyjádření lze samozřejmě jednoduše vysvětlit strachem z odchodu čínských podnikatelů, které trio Sobotka, Tvrdík a Zeman tak „těžce“ získávali. Na druhou stranu se možná jedná o pokus přiblížit se potenciálním voličům, jejichž hlas ČSSD v nedávných volbách nezískala. Tak nebo tak se nejedná pouze o ostudu mezinárodních rozměrů, ale veřejně dává toto gesto najevo, že čeští politici jsou ustrašení a bojí se dát najevo svůj názor. A bohužel se nejedná o ojedinělý případ. Rozhodnutí Miloše Zemana nezúčastnit se pohřbu Šimona Perese (izraelského prezidenta, který výrazně ovlivnil světovou politiku 20. století), ale dát radši přednost party ruského oligarchy na řeckém Rhodu jasně vypovídá, na jakou světovou stranu kompas české diplomacie směřuje.

Zhodnocení

Česká republika se při posledních hovorech s čínskými představiteli snaží pouze o jediné. Sehnat co nejvíce investorů a citlivá témata vynechat úplně. Zda-li je tento přístup správný nebo ne, ať posoudí každý sám. Jisté je, že investice Tchaj-wanu v naší zemi, tedy také jiné Číny, jsou pořád výrazně vyšší než přímé investice asijských soudruhů. Ostudné však je, když jsou nenásilní aktivisté zastrašování českou policií, jako při minulé návštěvě čínské hlavy státu a když prezident suverénního evropského státu čte noty pouze a jen z východu..