Toto není fotografie z 2. světové války

Persie kdysi byla velkou říší. Všichni ji známe z příběhů řecko-perských válek, Alexandra Velikého nebo Marka Licinia Crassa. Přesto říše upadla a stala se pouze nevýznamným Iránem. To se ale změnilo s příchodem roku 2020. V první části jsem vysvětlil na úpadek perského státu a jeho transformaci v prozápadní Irán. V druhé části jsem popsal období revoluce na přelomu 70. a 80. let. Ve třetí části vysvětlím moderní historii země a dopad možné války se Severoatlantickou aliancí. Na podzim roku 1980 byl Irán napaden sousedním Irákem. Pochopení toho, proč se to stalo, vyžaduje několik informací. Zaprvé, v roce 1979 se stal prezidentem Iráku Saddám Husajn ze, v té době sunnitské, Socialistické strany arabské obrody. Přestože v Iráku vládla sunnitská menšina, vláda se chovala sekulárně. Zadruhé, vztahy mezi Irákem a Iránem byly špatné už před rokem 1979 a to hlavně kvůli Iránské podpoře Kurdů během druhé Kurdsko-Irácké války. Zatřetí, Irák měl podporu 4 z 5 světových velmocí a to SSSR, USA, Velké Británie a Francie. Jako záminku pro útok si Saddám Husajn vybral „osvobození“ Arabské menšiny v oblasti jihozápadního Iránu. Tato oblast byla bohatá na ropu.

Postupy obou stran byly nevýznamné.

Husajn věřil, že revolucí oslabený Irán snadno porazí, ale podcenil počet i morálku Iránských vojáků. Irácká armáda nejprve rychle postupovala, ale již v roce 1981 se ofenzíva zastavila a o rok později začala protiofenzíva. Podobně jako na západní frontě 1. světové války probíhala zákopová válka, což vedlo k extrémně vysokým ztrátám. Obě země prováděly útoky na ropné tankery nepřátel. Kvůli tomu byli Američané nuceni poslat lodě do perského zálivu a chránit Irácké a Kuvajtské tankery. Přímá Americká podpora byla pravděpodobně jediný důvod, proč Irán nebyl schopen válku vyhrát. Válka skončila roku 1988 nerozhodně. Zemřelo asi půl milionu lidí.

Rúholláh Chomejní

Sajjid Alí Chameneí

Iránský vůdce Rúholláh Chomejní zemřel 3. července 1989 a jeho nástupcem se stal Sajjid Alí Chameneí. V devadesátých letech vládli většinou reformisté, kteří se snažili zlepšit ekonomickou situaci do té doby izolacionistické země. Tato snaha skončila v roce 2005, kdy ve volbách zvítězil konzervativní Mahmúd Ahmadínežád. Ten je známý svými protiamerickými názory. V roce 2006 omezil využívání internetu v zemi. Také je obviňován z prosazování Iránského jaderného programu.

Kásim Sulejmání

Mnoho drobných konfliktů vedlo k tomu, že 3. ledna 2020 provedlo USAF (United States Air Force) raketový útok pomocí bezpilotního letadla na území Iráku. Cílem byl generálmajor Kásim Sulejmání, velitel jednotky Quds (speciální jednotky pro partizánský styl boje, které cvičí a vyzbrojují spojenecké povstalce, asi 15 000 vojáků) z Iránských revolučních gard. Iránské revoluční gardy byly 8. dubna 2019 (8 měsíců před generálovou smrtí) přidány na seznam teroristických organizací. Tento fakt pomohl ospravedlnit zabití generála, američané mohou říct, že zabili teroristu. Na druhou stranu se generál podílel na boji proti Islámskému státu, kde pomohl osvobodit například města Fallúdža (326 000 obyvatel) nebo Tikrít (260 000 obyvatel) ve středním Iráku.

Co kdyby skutečně začala válka koalice vedené Spojenými státy proti Iránu? USA útočí na Iránského generála. Irán útočí na Americkou armádu. Konflikt eskaluje a válka začíná. Co teď?

USS Enterprise

První věc, kterou by koalice, podle mého názoru, pravděpodobně udělala, by bylo zajištění Perského zálivu pomocí letectva a námořnictva. Na světě je v současnosti v provozu 22 letadlových lodí. 11 z nich patří Spojeným státům. 5 dalších patří Francii, Británii, Itálii a Španělsku. Jenom tohle demonstruje převahu NATO a dalších spojenců na moři. Největším letectvem na světě je americké letectvo, druhým je americké námořnictvo. Silné jsou i francouzské, britské a německé letectvo. To zase demonstruje převahu NATO ve vzduchu.

Větší výzvou by byla pozemní invaze. Poslední 2 invaze v oblasti byly: invaze do Iráku a invaze do Afganistánu. V Afganistánu bojovala pouhá milice a přesto, kvůli hornatému terénu, stále ovládá některé oblasti země. V Iráku proti Američanům bojovala poloviční síla dnešního Iránu na rovnějším, a tedy hůře bránitelném terénu. Invaze by byla mnohem náročnější, ale, podle mého názoru, by Iránská prohra byla pouze otázka času. Ale co by koaliční vojsko dělalo po poražení režimu? Pravděpodobně by se snažili udržet území pro proamerickou vládu. V zemi by se objevilo mnoho milic, bojujících partizánským způsobem, proti kterým by koalice válčila další desetiletí…

Vyplatila by se američanům invaze? Ne. Proběhne invaze? Pravděpodobně ne. Je to důvod proč o tom nepsat třídílný článek? V žádném případě ne.