Richard Šíma

Všichni sportovní fandové, dávejte nyní pozor! Rozhovor pro časopis Glossarium poskytl absolvent Wichterlova gymnázia a redaktor deníku Sport Richard Šíma. Zodpověděl několik otázek týkajících se fotbalového Baníku Ostrava, ale částečně nám také přiblížil Klub sportovních novinářů. Tento sportovní žurnalista ve své současné funkci působí již od roku 1999 a kromě Baníku pracovně píše třeba i olomoucké Sigmě.

Myslíte si, že by nový majitel Václav Brabec mohl odvrátit strmý pád Baníku Ostrava a dostat klub zase tam, kam bezesporu patří, do bojů o titul mistra první ligy?

Strmý pád už nový majitel bezesporu zastavil. Kdyby pád pokračoval, nebyl by dnes Baník na čelních příčkách druhé ligy. A kdyby strmý pád pokračoval tempem z posledních měsíců Šafarčíkovy éry, nejspíš by dnes už žádný Baník neexistoval. Klub byl v naprostém rozkladu, zatížený dluhy ve výši desítek milionů korun. Dnes je, zdá se, oddlužený, finančně zabezpečený. Což není synonymum pro slovo fungující. Natož plně fungující. K tomu má Baník ještě přece jen daleko. Ono není dost dobře možné dát během několika měsíců dohromady to, co se rozpadalo několik let, pokud mluvím o celkové klubové infrastruktuře. Myslím ale, že Baník je na dobré cestě, která ještě nějakou dobu potrvá.

Jak se Vám prozatím zamlouvá práce Vlastimila Petržely? Ztotožňujete se s jeho stylem vedení týmu, nebo v tom nevidíte budoucnost?

Trenér Petržela dosahuje v mých očích nadstandardních výsledků. Jak víme, kádr Baníku se tvořil narychlo, někteří hráči přišli do týmu pár dnů před prvním kolem. Odborníci soudí, že nově oskládané mužstvo potřebuje několik měsíců, nejméně šest, k tomu, aby si osvojilo základní herní automatismy. Z toho pohledu je skoro zázrak, že je Baník momentálně tam, kde je. Tím spíš, že Sigma Olomouc, Opava, České Budějovice a asi bych mohl jmenovat dále, mají konsolidovanější kádry než Baník. Petržela zná možnosti týmu, který má k dispozici, a využívá je. Krize ale podle mě ještě přijde.

Povězte něco o příchodu Tomáše Zápotočného do Ostravy. Nepřekvapilo Vás jeho jméno na soupisce hráčů?

Překvapilo. O tom, že do Baníku přijde, jsem se dozvěděl zhruba dva dny předtím, než informace vešla ve známost. Informace o možném příchodu hráčů takového formátu prosakují mezi novináře obvykle s delším předstihem.

Věřil jste ještě na jaře v záchranu Baníku v první lize, nebo jste nad ním naopak zlomil hůl a optimisticky věřil v brzký příchod lepších zítřků?

V předminulé sezoně, nikoliv v té minulé sestupové, ale v předminulé, mě pozval „na kafe“ Michal Šafarčík. Syn tehdejšího majitele a zároveň tehdejší člen představenstva klubu zodpovědný za sportovní úsek. Pozval mě proto, aby se mě zeptal, proč píšu o Baníku tak kritické texty. Odpověděl jsem mu tehdy, že tak špatné vedení Baník ještě nikdy neměl. A že v následující sezoně sestoupí. On se tehdy dušoval, že se to nemůže stát, protože sestup, jak řekl, „není v plánu“. Jak to v příští sezoně dopadlo, všichni víme. Tolik odpověď na vaši otázku.

Kdyby se modro-bílí tuto sezónu probojovali zpět do nejvyšší české fotbalové soutěže, domníváte se, že by se tam tak mladé a nezkušené mužstvo bylo schopno udržet i nadále?

Jen zopakuju, co už jsem řekl. Podle mého názoru nemá Baník ani teď kádr na to, aby v každém případě postoupil. Hraje na maximum svých možností a využívá mimořádné fyzické kondice, kterou přes léto pod Petrželou nabral. Na Bazalech se traduje, že takové výsledky fyzických testů, jaké měl Baník na konci letní fyzické přípravy, historie klubu nepamatuje. Ale to na první ligu nestačí. Pokud Baník postoupí, musí kádr výrazně posílit. A aby do první ligy vstoupil konsolidovaný, mělo by to výrazné posílení nastat už v průběhu nadcházející zimní pauzy.

Co říkáte na to, jak ze strany fanoušků dopadlo poslední dlouho očekávané slezské derby? Při střetu mezi těmito dvěma kluby jde vždy o rizikové utkání, čekal jste tedy nějaké excesy podobného rázu?

Čekal jsem, že bude hůř. Je mi ale moc líto, že se to stalo, protože atmosféra na stadionu byla na české poměry naprosto výjimečná. A tento exces ji i celý zápas znehodnotil.

Chodíte se Vy sem tam kouknout na ostravský fotbal či jiný sport?

Mám rád vítkovický fotbal, takže když čas dovolí, jdu se podívat. Totéž platí o vítkovickém hokeji. Už jsem se byl mrknout i na Petřkovice, nedávno dokonce i na zápas Hošťálkovic s Michálkovicemi. Času je ale málo. Jezdím pracovně na fotbal do Olomouce, do Karviné i jinam. A na hokej do Olomouce Třince i Vítkovic. A kromě toho mám rodinu, ta si taky žádá svůj čas.

A co vy a sport? Jistě se jako sportovní žurnalista s vykonáváním této činnosti kamarádíte. Jaký sport provádíte nejraději?

Jako žák a dorostenec jsem hrával basket, ale moje místo bylo odmalička hlavně ve fotbalové brance. Ještě v dorosteneckých časech jsem chytal v Petřkovicích, dodnes tam mám registrační průkaz, i když už notně zaprášený. Petřkovice dnes hrají třetí ligu, takže se ze mě vlastně stal třetiligový brankář. Myslím, že i Honza Netolička, váš ředitel, by si vzpomněl, že jsme za časů našeho studentského působení na Wigymu, proti sobě jako gólmani v nějakém tom školním mači stáli. Dodnes chytám okresní přebor za futsalový klub Sokol Poruba. Ovšem žádnou z posledních tří sezon jsem nedochytal do konce. Jednou kotník, podruhé koleno, potřetí utržený sval. Tak uvidíme, co letos.

Mohl byste stručně přiblížit Klub sportovních novinářů, ve kterém s deníkem Sport působíte?

Z Ostravy, kde působím, do jeho detailního chodu tolik nevidím, ale globálněji vzato je to důležitá instituce. Nejde zdaleka jen o ankety o nejlepší sportovce roku, které pořádá a které mají svou prestiž. KSN vnáší do řad sportovních novinářů řád. Rozhoduje o rozdělování akreditací na důležité zápasy, snaží se zasáhnout v případě, kdy je zjevné, že některá z redakcí porušuje autorská práva na úkor jiné. A důležitou roli sehrává ve chvíli, kdy si třeba šéf některého z klubů usmyslí, že tomu a tomu novináři, jenž píše vůči klubu kriticky (nikoli nepravdivě), neumožní například vstup na stadion v době konání ligového zápasu. I to se děje, někteří kolegové z Olomouce by mohli vyprávět.

Je poměrně krátce po skončení XXXI. letních olympijských her, takže je ještě máme v živé paměti. Naši sportovci domů sice přivezli sedm bronzových, ale jen jednu zlatou medaili. Shledáváte přesto výkon české reprezentace v Riu de Janeiru za úspěšný?

Myslím si, že jedno zlato a sedm bronzů je úspěch. Tím spíš, že sport je v naší společnosti stále hodně podhodnocen, prostředky, které jsou na sport ze státního rozpočtu vyčleněny, jsou ve srovnání s vyspělou Evropou minimální. Úspěchy, kterých čeští sportovci v Riu dosáhli, jsou především výsledkem jejich vlastní dřiny a vlastního sebeobětování. Rozhodně ne výsledkem fungování systému českého sportu. Tam, kde měl systém zafungovat, to skončilo třeba tak, že se olympiády nemohla zúčastnit Martina Sáblíková. To byl jeden z důkazů amatérismu, kterým je český sport jako systém stále ještě prošpikovaný.

A nepřekvapuje Vás rozložení medailí mezi dané sporty? Třeba zrovna zlatý kov za judo získala Česká republika poprvé v historii, to je senzační úspěch, co myslíte?

Ano, slovo senzační je na místě. Na ostatní jsem odpověděl před chvílí.