Kontrola v orientačním běhu

Dostala jsem nabídku jet jako dobrovolník na Mistrovství Evropy v přesné orientaci na Slovensko (orientační běh po cestách, pro handicapované). ,,Inu, proč ne,” řekla jsem si. Bude to fajn zkušenost, orienťák je v mém životě už jednu dekádu, tak mě nic nemůže překvapit. Ale ouha. On to je totiž docela jiný sport, který sice není na para olympiádě, přestože by byl divácky zajímavý.

Při prvním tréninku, kdy jsem čekala davy vozíčkářů a chodců o berlích, jich přišla sotva čtvrtina. Ostatní byli závodníci, kterým přemýšlení vyhovuje více než běh. Takže první výhodou tohoto sportu je dostupnost terénu. Závodníci absolvují celou trať po cestách, akorát do kopce musí být fyzicky zdatní, popř. mít pomocníka.

Další rozdíl oproti typickému závodu v orientačním běhu je čas. Nikdo se totiž nemusí strachovat, že není stejně rychlý z kopce jako člověk na elektrickém vozíku, jelikož čas pohybu se jednoduše neměří. Vše rozhoduje přesnost v mapě. Umění se zorientovat podle každé vrstevnice v kopci, každého kamene ve skalách, každé jámy v prostoru bývalých zákopů.

V tomto sportu existují hned tři disciplíny. PreO, kde závodník musí určit, která kontrola podle mapy je ta, která je vyznačena ve skutečnosti přičemž má na výběr ze dvou až šesti lampiónů, nebo velmi podobný úkol zvaný TempO, při němž je rychlost rozhodování měřená časem a za výslednou správnost a čas se přičítají body.

Pro disciplínu TempO existují specifické podmínky. Závodník je přiveden speciálním deštníkem, který zakrývá jeho zorné pole. Na stanovišti označeném stanem jsou přichystáni tři kontroloři a židle, ze které jsou všechny kontroly viditelné. Jeden z nich odvykladá: ,,Welcome, will you speak or point? You can see six flags: ALFA, BRAVO, CHARLIE, DELTA, ECHO, FOXTROT. Time starts now.” Závodník dostane mapu s několika úkoly. Na jeden úkol má třicet sekund a musí se rozhodnout, která z kontrol ve skutečnosti je ta na mapě. Podle toho, co si zvolil, buď svou odpověď řekne, nebo ukáže písmeno na dřevěné desce před sebou.

Kontroloři vše zapíší a závodník to má za sebou. Za každou správnou odpověď je bod a o vítězi rozhoduje počet dosažených bodů, v případě rovnosti čas na měřených kontrolách.

Dále jsou připraveny štafety, kde napětí panuje až do konce. O tomto šampionátu se mluví jako o dosud nejmodernějším díky použitým technologiím, o čemž svědčí také livestreamové přenosy posledních úseků štafetového závodu.

Tohoto šampionátu, který se konal především v Bratislavském kraji (hrad Devín, CHKO Malé Karpaty) se zúčastnilo osmnáct zemí včetně Japonska. A Česká republika nezůstala za světovou špičkou především z Finska pozadu. Celkem si čeští závodníci odvezli stříbrnou a zlatou medaili.