Devatenáctiletá rodačka z Noveho Sadu odjíždí na turnaj Betty Barclay Cup v roli světové jedničky a také jako osminásobná držitelka grandslamových titulů. Vše jde podle plánu, když v prvním kole porazí Mariu Strandlund 6-2, 6-2 a v kole druhém Patricii Tarabini stejným výsledkem. Až přijde osudové čtvrtfinále proti čtrnácté hráčce světa Magdaleně Maleeve, které ji navždy změní život. Za příznivého stavu 6-4, 4-3 pro Seleš se při výměně stran z publika vytasí s kuchyňským nožem o délce čepele dvaceti pěti centimetrů psychopatický fanoušek Steffi Graf. Günther Parche bodne Seleš do oblasti zad, přičemž rána je hluboká téměř dva centimetry. Pohotoví diváci muže ihned zpacifikují a ochranka jej o několik vteřin později vyvede z areálu.

Šest tisíc diváků mezitím jen zatajuje dech, když se světová jednička, i přes pomoc druhých, hroutí k zemi. Okamžitě se objeví záchranářský tým, který provádí prvotní ošetření šokované tenistky. Se slzami v očích sleduje celou situaci i soupeřka Maleeva, která stejně jako další tisícovky lidí pochopí, že tady už nejde o tenis, ale o život. Vyšetření nakonec odhalí, že zranění není příliš vážné, jelikož rána pronikla do svalové tkáně mezi páteří a plícemi. Německá policie poté vyvrátí spekulace, že byl atentát spáchán v souvislosti  s nepokoji v rodné zemi tenistky a potvrdí, že za útokem stojí psychopatický fanoušek její velké rivalky. Veřejnost a samotnou tenistku poté pobouří verdikt soudu, který udělí dvouletý podmíněný trest, jelikož šlo o duševně nemocného člověka, který chtěl světovou jedničku pouze zranit, nikoliv zabít.

Ačkoliv se fyzicky světová jednička dá do pořádku v řádech týdnů, psychická rána zůstává stále otevřená. Psychické problémy řeší přejídáním, které později vyústí v obezitu. Seleš přesto dva roky po incidentu ohlašuje comeback už jako tenistka reprezentující USA, a to na turnaji v Torontu, kde slaví titul. Do konce roku si zahraje ještě finále US Open, ve kterém nestačí na Steffi Graf. Následující sezónu přidá devátý grandslamový titul na Australian Open, který bude zároveň posledním v její sbírce. Do konce kariéry stihne odehrát osm sezón, ale už není tak suveréni, jako bývala. Zároveň se nikdy neobjeví na žádném turnaji v Německu. „Lidé říkají, že na to zapomenu a že to přebolí, ale není to pravda. Necítím se tady dobře a nikdy už tady hrát nebudu. Nemůžu. Nejsem si jistá, že se to nebude opakovat,“ okomentuje situaci médiím o pár měsíců později.

Tenisovou kariéru definitivně ukončí před olympijskými hrami v Pekingu 2008, kvůli nekonečným zraněním chodidel. Poslední zápas mezi profesionálkami přitom odehraje již v roce 2003 proti Petrove na French Open, která jí uštědří na rozloučenou kanára. „Vidím svou kariéru ve dvou částech – před útokem a po něm. Vyhrála jsem osm grandslamových titulů před tím a jeden po tom. Věřte mi, že bych jich vyhrála dalších devět,“ zhodnotí svou kariéru při velmi emotivním projevu, který doprovází její uvedení do tenisové Síně slávy v roce 2009.

V současnosti se věnuje spoustě charitativním organizacím a také spisovatelství. Psychické rány z tragického zážitku se však stále nezahojily…